Na území Rumunska žije nespočet různých etnických skupin; Němci, Maďaři, Cikáni, Češi, Slováci a také Lipované. Lipované (rumunsky lipoveni) se sami rusky nazývají staroobrjadcy (ukrajinsky staroobrjadnyky), což přesněji vystihuje to, proč museli v polovině 17. století opustit Rusko. Moskevský patriarcha podporovaný carem Alexejem (1645-1676) tehdy změnil tradiční ruskou liturgii a obřad, proti kterému se zvedla mezi věřícími vlna nevole. Nový obřad byl prosazován poněkud nevybíravými prostředky. Ti, co se s patriarchou a carem nechtěli podílet na reformním úsilí, museli svou vlast opustit nebo počítat s pronásledováním.
Rozdíl v liturgii spočívá například v tom, že jiné prsty symbolizují při pokřižování. Nejsvětější Trojici (původně palec, ukazovák a prostředník) a jiné božskou a lidskou podstatu Spasitelovu (původně semknutý prsteník a malíček). Jiným sporným bodem bylo nově třikrát opakované řecké „aliluja“ místo původního opakování dvojího (problém je, že se před tím jednou zvolá rusky „sláva Tobě“, takže se totéž zvolání v novém obřadu zopakuje vlastně čtyřikrát po sobě). Lipované, prohlašovaní oficiálně za kacíře, odešli do tehdy švédského Pobaltí a do severní Dobrudže patřící Turecku. Usadili se zde hojně v nepřístupné Dunajské deltě, jejich centrem je dnes přístav Brăila a ve vsi Slava Rusă jsou dva starověrecké kláštery.
Do Bukoviny se část Lipovanů přestěhovala až po jejím připojení k Rakousku. Důvodem byl toleranční patent Josefa II., který jim přiznával svobodu vyznání. První rodiny přišly v roce 1783 a Lipované se zde časem usadili na několika místech. Jejich duchovním centrem se pak stala bukovinská Bila Krynycja.
Na území Rumunska je dnes asi 29 774 Lipovanů (toto číslo odsouhlasil i Iacob Phanom. Ten odhaduje počet Lipovanů na 30 000, ale myslí si, že Lipovanů na území Rumunska je více. Ne všichni se při posledním sčítání lidu přihlásili k Lipovanům; mnoho lidí se označilo za Rumuny a mnoho se přihlásilo k ruské národnosti).